|
so:text
|
Mezinárodní olympijský výbor je stejně bezmocný v tomto případě, jako byl v roce 1980. Účast na olympijských hrách není povinná. Čím víc národních olympijských výborů bude absentovat, tím víc to ovlivní povahu her, protože tím tyto výbory otřesou univerzální povahou. A jaký dopad to bude mít na naše snažení!
Přináší to zneužívání her a sportu skutečně užitek? Aby přinášelo, musela by nejprve většina té obrovské masy lidí, kteří věří v olympismus, překonat své zklamání a přijmout to jako možný trest. Vedle toho ve chvíli, kdy olympijský oheň zhasne a uplyne čas her, málokdo si zapamatuje důvody, které vedly k takovým sankcím. I sportovci, kteří byli donuceni absentovat, budou zapomenuti.
To sportovci jsou vždy prvními oběťmi. Sotva mají nějakou moc říct něco k rozhodnutím, které se jich shora dotýkají. Tyhle příkazy míří k jejim svalům, ale ne k jejim mozkům a srdcím. Nemoci se zúčastnit olympijských her, když je sportovec na vrcholu vlastní formy, to je nejhorší nespravedlnost. Sportovec je ochuzen o největší odměnu za mnoho let svých nadějí a úsilí. A jak víme, za další čtyři roky už je často příliš pozdě. (cs) |
