|
so:text
|
Pokud jde o přikázání "Nebudeš míti bohů jiných přede mnou", na to jistě dodává hroznou urážku na cti na boha. "Nebo já jsem bůh žárlivě milující" říká, a na jiném místě znovu, "Neboť bůh náš jest oheň spalující". Nicméně je-li člověk žárlivý a závistivý, je podle vás provinilcem, kdežto je-li bůh nazýván žárlivým, shledáváte to za božskou kvalitu? A přec jak lze smysluplně hovořit o bohu tak lživě v tak zřejmé věci? Protože je-li vskutku tak žárlivý, tak všichni ostatní bohové jsou uctíváni proti jeho vůli, a všechny ostatní národy je uctívají proti jeho vůli. Jak je tedy možné, že jim v tom nijak nebrání, když je tak žárlivý, že si nepřeje aby jiní bohové byli uctívání, jen on sám? Je to snad proto, že není v jeho moci tomu zabránit, nebo je to snad proto, že tomu od začátku tomu bránit ani nechtěl? To první, ve smyslu že nemůže, je bezbožné říci, to druhé je pak v souladu s tím, co sami činíme. Ponechme stranou tento nesmysl a nesoustřeďme na sebe takové rouhání.
Protože pakliže je vůlí boha, aby nebyli jiní uctíváni, proč vy uctíváte tohoto jeho nelegitimního syna, kterého on sám neuznal ani neprohlásil za svého? Nicméně vy, ačkoliv nevím proč, jste mu podstrčili podvrženého syna. (cs) |
