|
so:text
|
Kdysi se o Varšavě říkalo, že se po válce zrodila z ničeho, z lidských ostatků, z betonu vyrobeného ze stavební suti. Teď to vypadá ještě impozantněji, když se dům ani stavět nemusí. Roste sám, jako houba z podhoubí, jako kytka na kompostu, jako plíseň ve vlhku. Lidskou ruku tady nikdo nepotřebuje, nepotřebují nic, co je lidské. Naprogramované skleněné domy si vystačí samy, a proto jsou tak hrozivé. Nečekají na povolení, na to, až se lidi vystěhují. Stejně tak by se mohly staré činžáky nechat i s obyvateli uvnitř, pak je jednoduše zbořit a jen počkat, než vyrostou nové. (cs) |
