|
so:text
|
Nic nemůže lépe symbolizovat ideologii levicového liberalismu, která už od šedesátých let vede antikulturní válku proti tradiční společnosti. Povýšením lidských práv a menšin nad právo většiny zápasí o konečnou vládu nad rozvrácenou společností. ... Když jsem v polovině sedmdesátých let studoval na Londýnském institutu pedagogiky politickou filosofii, byly součástí studia lekce ze srovnávacího náboženství a islám byl tehdy korektně považován za militantní, puritánské a sektářské náboženství naprosto neslučitelné s naší civilizací etického monoteismu, neboť žádný čin nemůže být „ospravedlněn” vírou. Vláda zákona se opírá o univerzální, prastarou etiku, odlišnou od sektářského práva šaría. Jediný hřích, jenž Bůh Desatera neodpouští, je páchání zla ve jménu božím, jež diskredituje náboženství čili samého Stvořitele. Jak jsem se proto podivil, když po íránském výroku o trestu smrti pro britského autora původně tolik oslavovaných Satanských veršů počala politická levice islám pod rouškou islamofobie ochraňovat, ačkoli každé náboženství, a zejména islám, považovala za čirý, nebezpečný obskurantismus a výron třídního odcizení i společenského útisku žen. A co na to jeden z mých marxistických profesorů? „Islám je zkouškou naší trpělivosti, je to katalyzátor, jenž pomáhá likvidovat západní společnost a sám jednou zanikne. (cs) |
