so:text
|
Často jsem přemýšlel, že jedno z velkých tajemství oné podivuhodné pocty, kterou Pán Bůh udělil člověku, který není v našem obecenství , je ona neobyčejná odvaha a smělost, se kterou vstupuje na kazatelnu, aby k lidem mluvit o jejich hříších a jejich duších. Nikdo nemůže říci, že to dělá ze strachu před někým, nebo aby se někomu zalíbil. Zdá se, že každé skupině posluchačů předkládá, co potřebují slyšet - bohatým i chudým, vysoce i nízce postaveným, pánům i rolníkům, učeným i nevzdělaným. S jedním každým jedná jasně a přímo, podle Božího Slova. Domnívám se, že tato smělost má hodně co do činění s úspěchem, kterému se Pánu Bohu zalíbilo dát jeho službě. Nestyďme se od něj v tomto ohledu poučit. Jděme a čiňme také tak. (cs) |