|
so:text
|
V životopisu Jiřího Stephensona, rozeného 1781 a zemřelého 1848, nalézá se zajímavá pro nás událosť zaznamenána: „Jedné neděle, když společnost se vracela z kostela, stála na hrázi nedaleko nádraží v Draytonu a pozorovala letící vlak, jenž zanechával po sobě dlouhou čáru bílé páry. „Medle,” pravil Stephenson k Bucklandovi, bohosloveckému učenci, „chtěl bych vám předložiti otázku. Mohl byste mi říci, jaká síla tento vlak pudí?”—„Tu není co k hádání,” odpověděl druhý; „jest to jeden z vašich tučných strojů.”—„Ale, kdo pudí tento stroj?”—„O, nejspíše nějaký obratný strojvedoucí z Newcastlu.”—„Co byste řekl, aby to dělalo sluneční světlo?”—„Jak tomu rozumíte?” tázal se učenec tento.—„Nic jiného nežene tento stroj,” pravil veliký ten strojník. „Jest to ono světlo, které před statisíci roky v zemi se nahromadilo, světlo, které byliny do sebe vssály a kterého měly zapotřebí k tomu, aby po čas rostění mohly uhlík do hutného stavu převoditi, a které teď, když tisíce let u vnitru zemském odpočívalo, bývá osvobozeno ohněm, by sloužilo ku velikým cílům člověčenstva, jako tento stroj. (cs) |
